Jak vybírat dárky pro děti?

Často narážím na internetu na dotazy, jaký dárek vybrat pro holku/kluka tohoto a tohoto věku. V tomto článku vám nechci dávat tipy na konkrétní dárky. Nechci si přihřát polívčičku na tom, že příští týden budou Vánoce. Nebudu teď nikomu dělat reklamu. Ráda bych se spíše pokusila o jakýsi univerzální návod, jak dětem něco vybrat. I když mám zatím zkušenosti jen s dětmi do šesti let.

Je jasné, že roční dítě samo o sobě třeba nebude mít ještě tolik „koníčků“, zatímco už třeba tříleté si o něco řekne, nebo si vybere z katalogu hraček, co by se mu líbilo. (Nicméně nenasytné: „Já chci tohle, tohle a ještě tohle,“ zatímco dítě ukazuje pomalu na všechny hračky na stránce, je důvodem zděšení každé mámy.)

Co musíte znát, abyste mohli vybrat dárek

K tomu, abyste vybrali dobrý dárek, musíte co nejlépe znát dítě, vaše rodinné zvyky i své vlastní ambice ohledně znalostí a schopností svého dítěte. Například některé děti mají už od malinka rády zvířátka, pamatují si jejich jména líp než barvy, rodiny bývají sportovně nebo umělecky zaměřené, maminka doufá, že nadchne své dítě pro některé předměty dřív, než je dítěti stihne znechutit škola… Chápete, co tím myslím?

Jaké otázky si pokládat při výběru?

Tady je seznam všech možných otázek, které si můžete klást, než začnete procházet hračkářství nebo knihkupectví.

1) Co má vaše dítě rádo? Co ho zajímá? Co rádo dělá? Čím byste mohli podpořit jeho zájmy?

2) Co rádi děláte společně? Sportujete? Hrajete společenské hry? Malujete?

3) Co vás osobně baví? Co vás jako malé bavilo? Co jste dítě schopni naučit vlastním příkladem? Umíte třeba hrát na housle?

4) Co vašemu dítěti v jeho věku moc nejde? V čem zaostává za svými vrstevníky? Je něco, čím byste mu mohli usnadnit získávání některých nových znalostí a dovedností?

5) Co by mohlo dítěti pomoci, aby mělo trošku náskok před ostatními? (Pokud máte ty ambice, nebo je vaše dítě velice šikovné…)

6) Co byste vašemu dítěti rádi předali do budoucna? Chtěli byste, aby ho třeba učení bavilo? Aby chápalo líp přírodní vědy? Modelovalo?

Jak s tímto seznamem otázek pracuji?

Osobně s těmito otázkami pracuji pořád dokola. Také jsem častým návštěvníkem FB skupin zaměřených na děti, eshopů hračkářství a knihkupectví (opravdu do nich nakukuji aspoň jednou týdně, i když zrovna nic pro nikoho akutně nesháním). Některé věci, které souzní s mými představami, si jako skvělý tip někam zapíšu a po čase hledám tyto předměty za lepší cenu atd. Nestane se mi tak těsně před oslavou (nebo teď před Vánocemi), že nevím co koupit. Kéž by všechno nakupování dárků bylo tak jednoduché jako výběr darů pro vlastní děti!

Přesto nikdy nekupuji moc věcí najednou. Jednu, dvě, protože vím, že na oslavu dorazí i další lidé, kteří budou mít pro mé děti připravené dárky a já své děti nechci úplně zahlcovat. Nechci, aby si věcí přestaly vážit. Navíc, když otvírají jeden dárek za druhým, tak si je hned ani nedokážou prohlédnout, plně je ocenit, jen se zajímají o další a další… Hrozné!

A ještě drobná poznámka na závěr: Ještě nikdy jsem nedala nějakou hračku pryč jen proto, že dítě hned nezaujala, nebo s ní neumělo. Občas to chce nějakou dobu vydržet, občas se ta doba zdá být neskutečně dlouhá, ale věřte, že většina darů, která měla děti nějak posunout, rozvinout, byla nakonec plnohodnotně dětmi využita! Je třeba jen vyčkat na ten správný čas.

Hra: Čekání na Yule

Zanedlouho bude zimní slunovrat (Yule) a protože čekání na drobné dárečky je dlouhé, dne ubývá a jsme často nemocní, vymyslela jsem dětem poučnou hru, při které se dostanou i na krátkou zdravotní procházku.

Každý týden jim ve schránce přistane zlatá obálka a v ní se ukrývá kartička. Na jedné straně je obrázek a jméno boha, na druhé je povídání o daném bohu a úkol pro děti.

Prvňáček s nadšením trénuje čtení

Moc mě překvapilo, jak se Ted hned u prvního dopisu se samozřejmostí pustil do čtení. Prostě je to dopis pro ně, tak si ho taky samy přečtou, že? Takže je to bezva nenásilný trénink, i když všechna písmena ještě nezná. Následně si sám vybarví obrázek a kartičku si schová. Luisa zase sbírá zlaté obálky.

Jaké úkoly děti dostávají?

Bohy vybírám z galského panteonu. Když zvolím boha větru, děti dávají ptáčkům do krmítek. Pokud boha lesa, tak ponesou dobroty zvířátkům. Jsou to úkoly na pár minut venku a děti se do nich pouští okamžitě a s nadšením. Na závěr bude o slunovratu na řadě bůh slunce a děti budou vyrábět svíčky pro své blízké, coby symbol slunce.

Jak vy dětem zkracujete čekání na Vánoce/Yule?

Jak jsme se po dlouhé době vydali za dobrodružstvím

Poslední dobou jsme dost válčili. S novými návyky, novými institucemi v našich životech, nemocemi a nakonec i jeden s druhým. Nejvyšší čas vytáhnout eso z rukávu v podobě rodinného dobrodružství.

Nikam do světa jsme se ale nevydali. Čísla nakažených covidem překonávají rekordy a my sami neustále bojujeme s nějakými virózami. Kašel nás prakticky neopouští. Nemohli jsme riskovat, že zas nebudeme moci vyjít do přírody. Vždyť bude brzy sněžit! Plánované výlety jsme tak museli opět odložit na dobu neurčitou.

Skřítci, pomoc!

Prvňáčka okamžitě nadchla možnost, že by mu skřítci připravili bojovku a on se vydal hledat poklad. Takže s mou menší pomocí napsal skřítkům dopis, že chce bojovku. Tím si procvičil skládání slovíček a psaní. Dopis dal k oknu a dlouho se trápil, že si skřítci dopis ještě neodnesli. Bál se, že žádná zábava nebude. Když dopis nakonec zmizel, měl ohromnou radost a netrpělivě vyčkával, kdy přijde to dobrodružství.

Zábava začala v nezvyklou hodinu

První lístek od skřítků se ale neobjevil, sotva děti usnuly, ale až k ránu, kdy samo sluníčko si nebylo jisté, jestli má už vstávat. Syn se zrovna probouzel a mžoural, když jsem začala předstírat, že nevím, kde jsem nechala sluchátka, že jsem si chtěla ještě něco pustit, než budou děti vstávat. Ted během chvilky objevil na svém polštáři lístek a pochopil, že je to vzkaz od skřítků. Sám od sebe začal lístek číst. Pak probudil Luisu, aby měl jistotu, že vše pochopil správně.

Škola a zábava v jednom balení

Luisa přisvědčila, že dle obrázku jde o vzkaz od skřítků a vydali se na túru bytem. Bylo legrační vidět Teda, jak kvůli skřítkům počítá, čte a píše. Když si má k podobným úkolům sednout ke stolu, je to bolest. Jakmile něco nejde přečíst napoprvé, ztrácí trpělivost. Teď se ale mohl přetrhnout, aby se probojoval k pokladu. Děti spolupracovaly a měly radost ze společného úspěchu. To byl pro mě balzám na duši, protože to před pár dny vypadalo mezi nimi dost zle.

Dárečky o měsíc dříve

Dětem se nakonec podařilo poklad vypátrat a měly radost i z obsahu. Pár sladkostí a nové ponožky. Už jim chyběly! Je skvělé, že oblečení ještě v tomto věku považují za milý dárek. Tedík měl v pokladu i punčocháče, které si přál. Luisa dostala sama kinder vajíčko a on jí ještě pomohl hračku sestavit. Bylo mu jedno, že on žádné nedostal.

K pokladu se poctivě probojovali, Tedík si procvičil čtení, psaní i počítání a zas hezky spolupracoval se sestrou. Všechno bylo zasloužené. Navíc dostali hlavně to, co bych jim stejně musela dát a čeho by si jinak skoro nevšímali. Takhle jsou ty ponožky o to vzácnější. 🙂

Pro nakupování na internetu jsem zapomněla, jak jsou lidé milí

Kdysi pro mě bylo nakupování v eshopech jen příležitostnou radostí, protože jsem tak mohla získat jedinečný druh zboží, který se běžně v blízkých obchodech neprodává. Nebo si někde objednat elektroniku k vyzvednutí, protože na netu jsem hned srovnala výhody a nevýhody jednotlivých elektronických produktů a měla jasno, co odkud chci.

Za poslední dva roky se ale můj přístup k nakupování na internetu výrazně změnil. Kdybych chtěla hledat viníka, viděla bych ho v nástupu do práce a covidu. No a nakonec už i ve vlastní lenosti, nebo potřebě sehnat všechny věci naráz co nejrychleji a nejlevněji.

Je z té pohodlnosti cesta ven?

Dvě letošní karantény s covidem a x dalších nemocí s dětmi mě téměř odnaučily chodit pro potraviny. A vzhledem k ročnímu období a současnému stavu členů domácnosti se to jen tak nezlepší.  Těžko dítě zesláblé horečkou vezmete nakoupit, ale také ho nenecháte samotné doma, že jo. Jíst při tom musí všichni. A na „tuberáka“ v obchodě v této době teprve nikdo není zvědavý.

Na co jsem si také velmi rychle zvykla, že to, co bych dlouho sháněla v papírnictví, knihkupectví nebo hračkářství, najdu na netu rychleji a na první dobrou, vyberu si, kde a za kolik to koupím. Samozřejmě při tom nakoupím vše, co jsem plánovala nebo ještě mnohem víc, protože pak neplatím za dopravu. Člověk nemusí po práci děti tahat do obchodu, starat se o roušky, koukat na lidi a má víc času na vše, co mu dává smysl.

Jak jsem se probudila

Letos jsem sháněla výbavu pro kluka do první třídy. Neuhodli byste kde! Na netu. Našla jsem tam o něco levnější aktovku, než za co danou značku nabízeli v kamenné prodejně. Řadu věcí jsem tam nakoupila najednou, aniž bych musela vytáhnout paty z domu. Prostě pohoda.

Nedávno jsme ale narazily s dcerou na papírnictví, kam jsem leta chodila. I jen tak. Máme to pořád kousek od domu. Jen jsem si odvykla tam chodit pro zápisníky. Našla jsem si svého oblíbence na internetu.

Výčitky z online nákupu

Povídaly jsme si s tou paní prodavačkou jak dvě staré známé. Dala mi pro děti dárečky, jak kdyby přesně tušila, co právě potřebují… Já si v tu chvíli říkala, proč jsem při nákupu školních potřeb dala přednost ceně a pohodlnému doručení na adresu před nákupem u této milé, zapálené prodejkyně kancelářských, školních a výtvarných potřeb. Při tom ještě koncem léta jsem se s ní potkala někde venku, hned jsme si začaly povídat…

Víte, zažila jsem hodně papírnictví, kde člověku sice pomohli, ale byla to jen práce, nebo kde by byli nejradši, aby po nich nikdo nic nechtěl. Nic z toho ale neplatilo pro paní Libušku, která ve svém malém přeplněném obchůdku čeká na zákazníky s otevřenou náručí. Je ochotná pro ně věci objednat, když je tam zrovna nemá. Popovídá s nimi. Zná maminky a učitelky v okolí, kteří k ní rádi chodí. Svou práci nedělá pro peníze, má ji jako koníčka a je to na ní hodně znát.

Přijde konečně změna?

Kvůli ní jsem se rozhodla na své získané pohodlnosti při nakupování zapracovat. Jasně, když je dítě nemocné a doma je potřeba jídla, nemám moc na výběr, ale v případě výtvarných potřeb je času dost. Člověk by měl podporovat lidi, kteří svoji práci dělají s láskou k lidem i ke své práci. Takže ji teď budu navštěvovat o dost častěji. Koneckonců mám tvůrčí děti, pomohu tím nejen jí.

A co vy? Také máte ve svém okolí obchůdek, kde to máte rádi? Nebo si radši objednáte vše na internetu?

Našich 14 dní se zlatým křečkem

Halley má u nás za sebou 14 dní. Původně jsem si to chtěla pochvalovat, že je u nás čím dál líp, ale posledních pár dní bylo opravdu výživných.

Zlatý křeček je u nás i po dvou týdnech stále tématem číslo jedna. Je fuk, že přes den spí a že se děti učí ho respektovat. V tomto ohledu mám většinou pozitivní zkušenosti, ale otázek, kdy už bude vstávat, nebo kdy mu vyčistíme klec, slýchám denně hromadu.

Synek chovatelem

První dny děti křečka celkem zlobily. Lehaly si ke kleci a pořád se mu tam smály a něco pokřikovaly. Chudák Halley se asi moc nevyspala. Večer pak divočela v mém náručí nebo v kolečku, zatímco děti spaly.

Zanedlouho děti pochopily, že křeček přes den spí, ač je to občas moc mrzelo. Synek se ale začal tešit na práci kolem křečka. Každé ráno křečkovi měnil vodu a byl hrdý, že ví jak na to. V šesti letech se Ted těší nejen na krmení křečka, ale kupodivu i na čištění klece. Ano, čtete dobře. To opravdu není moje práce. Ted ji dělá dobrovolně a moc rád.

Začíná se nám to kazit

Včera ráno mě syn opravdu násilím tahal z postele, abych ho v šeru doprovodila ke křeččí kleci, protože se sám bojí jít vedle a chce stihnout Halley, než půjde ráno spát. Vrrr! Byla jsem až do tohoto rána hrdá, jak se naučil respektovat malé zvířátko, ale že přestane brát ohledy na mě, jsem fakt nečekala.

V poledne jsme s křečkem odjeli na chalupu. Děťátka s ním prošla celou zahradu a krmila ho travou a sedmikráskami. Křeček vypadal spokojeně.

Halleyova kometa konečně v akci

V noci spal křeček ve vedlejší místnosti. Překvapivě bylo ticho. Normálně je ho v noci slyšet všude. Přičítala jsem ten jeho útlum únavě po náročné cestě. Ráno jsme se Halley neodvážili rušit. Měli jsme zato, že spí.

Nespala. Ted se zrovna vypravoval ven, když Halley zahlédl pod křeslem. Žádná panika se však nekonala. Halley se během chvilky ode mě nechala odchytit. Jen pak byla poněkud divočejší. Holt na chalupě přespávala v prastaré kleci a nějak si našla cestu ze zavřené klece ven. Přece jen je ve svých šesti týdnech ještě poměrně drobná, všude se protáhne. Docela by mě zajímalo, co v noci zažila ve staré chalupě. Možná byla pryč celou noc…

Halleyho krátery jsme zatím nikde neobjevili, tak věřím, že zatím nežijeme ani na Měsíci, ani na Marsu. (Doporučuji si vygooglovat pana Halleyho, není po něm pojmenována jen kometa. ;-))

Máme doma křečka!

Je snad nějaká rodina, kde žádné dítě netoužilo pod domácím mazlíčkovi? U nás pořád běží dokumenty o zvířátkách, děti se mě vyptávají na moje někdejší mazlíčky a samozřejmě touží po vlastních. Na druhou stranu jsou děti hlučné a nepořádné jak morčata… Říkala jsem si, že takový zlatý křeček by je mohl poučit.

Koneckonců jednou bychom mohli chtít doma chovat větší zvířátko – třeba manžela, že jo. Akorát zatímco ten by nejspíš vzal nohy na ramena (chlapi milují jen svůj binec), křeček by nejspíš umřel, kdyby se pokoušel ten nepořádek sníst… Tak jsem děti poučila, co mají a nemají dělat a pořídila mazlíčka.

Rozluč se s mámou!

Křeček, pro kterého jsem šla, byl právě měsíc starý. V jednom dni přišel o matku a získal macechu. Zamilovanou macechu. Přece jen pořídit křečka pro mě bylo jako vrátit se do dětství. Takových let jsem s tímto druhem nepřišla do kontaktu, a to mi přišel tak milý! Vzala jsem ho k nám, zatímco děti byly u prarodičů. Samozřejmě jsem s cestou pro děti otálela. Musela jsem si v klidu užít ten malý uzlíček. Vzala jsem ho do rukou a chvilku mu nahrazovala běhací kolečko, protože se samozřejmě pokoušel zdrhnout. Když jsem ho ubytovala v jeho nové kleci, začal se hned zabydlovat a já mu byla u jeho krátkého ocásku. Pozorovala jsem ho a věděla, že už bych měla jít, ale pořád to nešlo.

„Bude v pořádku?“ říkala jsem si. Kdyby tak aspoň dal najevo, že mu nic nechybí a slíbil, že nikam neuteče… No, chtěla jsem toho moc. Pořád mě ignoroval. Cítila jsem se jak matka, která má poprvé opustit své dítě, ač moje vlastní děti byly jinde. Po chvíli už jsem chtěla na toho ignoranta i zaječet: „Rozluč se s mámou!“

Budeš se jmenovat podivně

Samotnou mě to pobavilo. Takto zaječela Bernadette z Teorie velkého třesku na svou čtyřměsíční dceru Halley, když ji nechávala v jeslích. Rozbrečela tím akorát jiné děti. V tu chvíli mi to docvaklo. Halley! Děti vymýšlely různá prapodivná jména pro zvířátko dřív, než ho vůbec poznaly. Tohle jméno ovšem sedělo dokonale. Bylo jednoduché, jemné a navíc se po panu Halleym jmenuje i kometa a kráter na Marsu. Tohle zvířátko bylo taky s to kolem nás jen profrčet, kdybychom mu daly možnost, a kráter by do něčeho vykousalo zcela nepochybně.

Děti vymýšlely Ferdinku, Markétku, Alex, Půlnoc, pak nějaká dvojslovná jména… Napadaly je ještě ve chvíli, kdy ji poznaly. Nakonec ale zůstaly Halley.

Jste zvědaví, jak se děti s Halley seznamovaly? Zda se o ni zvládnou postarat? Čtěte dál.

Hrají si s Františkem i vaše děti?

V šedesátých letech spatřila světlo světa gumová panenka František od Gumotexu, hrají si s ní ale i dnešní děti. Od miminek, které ožužlávají hračce na hlavě „vyčesaného“ kohouta nebo prstíčky, až po větší děti, které ji převlékají a chodí se s ní koupat. Roztomilá panenka to všechno přežije a není proto divu, že se předává z generace na generaci.

Hýbe hlavou ze strany na stranu. Buclaté nožičky ohýbá v kolenou a ručičky v ramenou. František je pevný, ale přesto dost milý na pomazlení. Když ho vykoupete a rovnou obléknete do šatiček, dokonale plní funkci čůrací panenky. Ale oproti řadě dnešních hračkových miminek je měkčí a snad toho i více vydrží, pokud se třeba zrovna panence nesnažíte sundat hlavu…(Jedna naše panenka pak měla trochu natrženou hlavičku.)

Františka roku 1961 navrhla výtvarnice Anna Vystydová z Chebu. Toužila vytvořit panenku, která nebude mít ženské proporce jako dosavadní panenky, ale bude vypadat jako miminko. Děťátku z PVC říkala pouze pracovně František, ale jméno už mu zůstalo. V různých domácnostech nakonec získal i jiná jména, třeba Plaváček. Panenka ale měla různá oblečení. František tak mohl představovat chlapečka i holčičku.

Krásné panenky už nevyrábí

Jeho „maminka“ Anna Vystydová pak slavila úspěch coby návrhářka panenek v soutěži v roce 1963. Její vítězné práce už se ale vyrábět nezačaly. Nebyly peníze. Výtvarnice později začala vést výtvarný obor v Lidové škole umění v Chebu. Břeclavská firma Gumotex zanechala výroby panenek v roce 1995 a v současné době se specializuje na výrobu nafukovacích lodí, komponent do automobilů, záchranných stanů apod.

Nejen panenka František, ale i další výrobky a návrhy panenek Anny Vystydové byly na přelomu let 2016 a 2017 lidem představeny na výstavě s názvem „Anna Vystydová: Tohle byla moje nejmilejší panenka“ v Retromuseu Cheb. Samotná panenka František je dnes k sehnání už jen v bazarech, což je škoda.

František u nás doma

My máme doma tři takové panenky. Některé jsou ožužlané od mého staršího bratra a přesto je nikdo nevyhodil, jsou stále krásné a hrají si s nimi i moje děti. Synek jako miminko jednoho Františka topil ve vaničce a před pár týdny dcerka u babičky vyprosila nové oblečky pro všechny tři panenky. Františkové tak u nás žijí už asi 40 let a asi jen tak nikam \“neodcestují\“.

Jestlipak se takového života dočká i některá z nejnovějších hraček mých dětí?

A co vy? Také máte doma nějakého plaváčka?

Naše nejoblíbenější knížka před spaním

O tohle se prostě musím podělit se všemi rodiči. Mám pro vás totiž výborný tip na čtení před spaním, i když vy už jste unavení. U mých dětí školkou povinných se osvědčila (původem francouzská) kniha Mám tě ráda od Astrid Desbordes s ilustracemi od Pauline Martin. Čtu ji dětem před spaním už asi dva měsíce. Jistě, že čteme i jiné knihy, většinou naučné, během dne, ale touto knihou končíme den.

Při tom není vůbec dlouhá. Každý večer ji čtu znovu a znovu. Na každé dvojstránce je jedna věta/souvětí a na každé stránce je jeden velký obrázek, který skvěle ukazuje, co je textem myšleno. Jak jinak dítěti vysvětlit, co to znamená, že \“zlobí za tři\“ než obrázkem kluka, který visí na lustru? Rodič pohodlně přečte celou knihu během několika minut, dítko se na všechno optá. Ačkoli každé dětské \“Proč?\“ je pro unavenou mysl opravdu jak rána kladivem.

Proč knihu dětem před spaním přečíst?

Co se na té knize nejspíš dětem líbí? Je to o lásce maminky k malému Adámkovi, o bezpodmínečné mateřské lásce. Maminka Adámkovi vypráví o různých situacích, ale ať jsou jakékoli, vždycky ho má ráda, protože ho má ráda pořád a napořád. Tohle děti večer hrozně uklidňuje, navíc ilustrace knihy jsou velmi pěkné, jemné, takže se během četby rády do knížky dívají a komentují, co vidí na obrázcích. Díky tomu si můžeme být jistí, že textu opravdu rozumí a když je u četby v příhodnou chvíli pohladíte, je to pro ně jistě takové, jakoby to všechno nevyprávěla cizí maminka nějakému Adámkovi, ale jako byste tu lásku během četby vyjadřovali vy svým dětem. A když jsou takto děti obklopeny samou láskou, hned se jim dobře usíná.

Knížka je v tomto ohledu velice inspirativní

Při tomto našem večerním rituálu jsem si uvědomila, jak moc je pro děti důležité vědět, že jsou námi stále milovány. Jistě, děti zlobí, můžeme být na ně naštvaní, nejeden rodič se potýká i s výbuchy vlastních emocí, ale po každé bouři nakonec vyjde slunce. Děti by měly vědět, že to \“slunce\“ – ta naše láska tam stále je, i když situace nevypadá dobře. Věřím, že čím budou starší, tím důležitější roli budou hrát projevy lásky v naší komunikaci, abychom se jednou neodcizili, abychom byli rodina i poté, co si děti najdou vlastní bydlení, aby se rády vracely domů. A hlavně, aby se nikdy nebály za námi přijít, když se něco pokazí, když na své životní cestě zaškobrtnou. Věřím, že každý potřebuje oporu milující rodiny a chápavé rodiče i v dospělosti.

Četli jste tuto knihu? Čím obohatila četba vás?

Už jste měli okurkovou?

Všude čtete, jaké zázračné účinky mají salátové okurky, ale nejste schopni je jíst? Nebo je nemají rády vaše děti? Upřímně, já jsem nikdy neměla ráda okurky, když jsem je musela chroupat zvlášť. K mému převelikému neštěstí je před několika lety navíc moji rodiče začali pěstovat a zásobovat mě touto neoblíbenou zeleninou. Co jsem s tím provedla? A jak jsem dokázala okurku dostat i do batolete?

K okurkám jsem si našla cestu během druhého těhotenství, neb není nic horšího než pořádné vedro. Napijete se vody a po pár vteřinách máte pocit, že jste nic nepili. Dáte si džus a ani ten nestačí zahánět to sucho v ústech.

Okurková limonáda dokáže zázraky

Často jsem tehdy četla o tom, jak si kdo dělá smoothie a přemýšlela, jak to vyzkoušet a s čím. Okurek přebývalo, a tak u nás první okurka projela péčí ručního mixéru. Bylo to ohromné překvapení, že okurka jen s menším množstvím vody dokáže být tak báječně osvěžující.

Musím říct, že první okurkové limonády jsem milovala s citrónem a pepřem (jako když si děláte běžný okurkový salát). Dnes ji dělám i pro svého syna jen s citronem a téměř neznatelným množstvím cukru nebo medu. Prima je k tomu i máta. Mé druhorozené dítě ale okurku odmítá i v kapalném skupenství.

Na okurkový nanuk se nechá zlákat i mlsoun!

Člověk by čekal, že když si matka během těhotenství zvykne na okurku, tak výsledný produkt celého toho gravidního procesu, ji bude mít rád automaticky také, ale ono ne. A tak přišla na řadu další finta: Nanuk!

Děti od nás dospělých okoukaly, že zmrzliny a nanuky jsou děsně fajn, i když strašně studí. Za chvíli je začaly vyžadovat také. Takže letos došlo konečně i na nákup roztomilých formiček na nanuky, které teď fakt zbožňuji, neb dítě se díky nim nepokydá a vodu z nanuku může z formičky snadno vypít pomocí speciálního pítka. (Pořídit si je můžete tady.)

Svou hustou okurkovou limonádu jsem nalila do formiček a dala do mrazáku. Jakmile se děti přihlásily o nanuk, podstrčila jsem jeden okurkový i dceři a tradá! Měl úspěch!

5 důvodů, proč byste s dětmi měli navštívit Hořovice

Trávíte léto v Praze nebo někde v okolí Berouna? Mám pro vás parádní tip na báječný výlet s dětmi! Loni jsme ho otestovali a letos ho pro velký úspěch plánujeme znovu. Kdo ví, třeba se z něj za chvíli stane naše letní rodinná tradice a možná i vaše.

Jestli vám je to jméno povědomé, tak ano, v Hořovicích je vynikající porodnice. I tu mám ozkoušenou. Kvůli ní ale tento článek nepíšu. Hlavně v Hořovicích se z pohledu dítěte dá dělat plno věcí.

Expozice v Novém zámku Hořovice

Zámky jsou v Hořovicích hned dva, ale jen tento bezpečně poznáte už od pohledu. Je překrásný. My dospělí oceníme krásné apartmány, ale děti spíše nadchne zdejší výstava Hry a hračky malých aristokratů. V dané době tříleté slečně bylo těžké vysvětlit, že nejsme v obchodě a ty překrásné hračky jen tak domů nedostaneme. Věřím, že i vám bude líto, že některé z těch hraček nemůžete mít doma.

Popis není dostupný.
Děti sedí u kašny, kterou vám neukážu, abych vzbudila vaši zvědavost. V pozadí můžete vidět Nový zámek Hořovice.

Návštěvní doba a vstupné

Chcete si zahrát?

Zvídavé dětské mysli jistě nedá klid Starý zámek Hořovice. Zdejší Muzeum Hořovicka obsahuje všechno možné. V šuplících zde najdete hádanky, které potrápí i hlavy dospělých. Úplnou třešničkou na dortu tohoto poznávacího výletu bude hra na bicí – tedy spíš na hrnce. Zkuste to!

Popis není dostupný.
Nejlepší zábava pro děti, kterou si nepřejete mít doma!

Informace o vstupném a otvírací době

Je libo něco sladkého?

Cukráren je v Hořovicích více, jedna malinká je přímo v zámku, další v porodnici, na konci dětského hřiště je kavárna plná sladkostí a jednu levnou cukrárnu najdete kousek od Městského úřadu Hořovice. Za nějakých padesát korun v ní pořídíte chutný zákusek i kávu.

Popis není dostupný.
V kavárně na konci dětského hřiště

Trochu divočiny na dětském hřišti

Dětské hřiště Panská zahrada najdete přímo naproti Nového zámku Hořovice. Nabídkou všelijakých atrakcí je celkem luxusní a vaše děti se zde krásně vyřádí.

Popis není dostupný.
Jedna z atrakcí dětského hřiště, za kterou je vidět i zmíněná kavárna

Zelený klídek v parku

K Novému zámku Hořovice patří i krásný zámecký park s altánkem, lavičkami a květinami, které letos musí zářit štěstím, že není takové sucho jako v minulých letech.

Popis není dostupný.

Tohle všechno jsme si stihli užít během jedné naší návštěvy Hořovic, ale určitě tam najdete i další zajímavá místa. Třeba Aquapark Hořovice! (My s ním zkušenost ještě nemáme.) Přeji vám krásný výlet a pokud budete chtít, podělte se se mnou v komentářích, jak se vám v Hořovicích líbilo.

Severně od vyznačeného hřiště najdete Starý zámek a jihozápadně od hřiště Nový zámek Hořovice.