Pro nakupování na internetu jsem zapomněla, jak jsou lidé milí

Kdysi pro mě bylo nakupování v eshopech jen příležitostnou radostí, protože jsem tak mohla získat jedinečný druh zboží, který se běžně v blízkých obchodech neprodává. Nebo si někde objednat elektroniku k vyzvednutí, protože na netu jsem hned srovnala výhody a nevýhody jednotlivých elektronických produktů a měla jasno, co odkud chci.

Za poslední dva roky se ale můj přístup k nakupování na internetu výrazně změnil. Kdybych chtěla hledat viníka, viděla bych ho v nástupu do práce a covidu. No a nakonec už i ve vlastní lenosti, nebo potřebě sehnat všechny věci naráz co nejrychleji a nejlevněji.

Je z té pohodlnosti cesta ven?

Dvě letošní karantény s covidem a x dalších nemocí s dětmi mě téměř odnaučily chodit pro potraviny. A vzhledem k ročnímu období a současnému stavu členů domácnosti se to jen tak nezlepší.  Těžko dítě zesláblé horečkou vezmete nakoupit, ale také ho nenecháte samotné doma, že jo. Jíst při tom musí všichni. A na „tuberáka“ v obchodě v této době teprve nikdo není zvědavý.

Na co jsem si také velmi rychle zvykla, že to, co bych dlouho sháněla v papírnictví, knihkupectví nebo hračkářství, najdu na netu rychleji a na první dobrou, vyberu si, kde a za kolik to koupím. Samozřejmě při tom nakoupím vše, co jsem plánovala nebo ještě mnohem víc, protože pak neplatím za dopravu. Člověk nemusí po práci děti tahat do obchodu, starat se o roušky, koukat na lidi a má víc času na vše, co mu dává smysl.

Jak jsem se probudila

Letos jsem sháněla výbavu pro kluka do první třídy. Neuhodli byste kde! Na netu. Našla jsem tam o něco levnější aktovku, než za co danou značku nabízeli v kamenné prodejně. Řadu věcí jsem tam nakoupila najednou, aniž bych musela vytáhnout paty z domu. Prostě pohoda.

Nedávno jsme ale narazily s dcerou na papírnictví, kam jsem leta chodila. I jen tak. Máme to pořád kousek od domu. Jen jsem si odvykla tam chodit pro zápisníky. Našla jsem si svého oblíbence na internetu.

Výčitky z online nákupu

Povídaly jsme si s tou paní prodavačkou jak dvě staré známé. Dala mi pro děti dárečky, jak kdyby přesně tušila, co právě potřebují… Já si v tu chvíli říkala, proč jsem při nákupu školních potřeb dala přednost ceně a pohodlnému doručení na adresu před nákupem u této milé, zapálené prodejkyně kancelářských, školních a výtvarných potřeb. Při tom ještě koncem léta jsem se s ní potkala někde venku, hned jsme si začaly povídat…

Víte, zažila jsem hodně papírnictví, kde člověku sice pomohli, ale byla to jen práce, nebo kde by byli nejradši, aby po nich nikdo nic nechtěl. Nic z toho ale neplatilo pro paní Libušku, která ve svém malém přeplněném obchůdku čeká na zákazníky s otevřenou náručí. Je ochotná pro ně věci objednat, když je tam zrovna nemá. Popovídá s nimi. Zná maminky a učitelky v okolí, kteří k ní rádi chodí. Svou práci nedělá pro peníze, má ji jako koníčka a je to na ní hodně znát.

Přijde konečně změna?

Kvůli ní jsem se rozhodla na své získané pohodlnosti při nakupování zapracovat. Jasně, když je dítě nemocné a doma je potřeba jídla, nemám moc na výběr, ale v případě výtvarných potřeb je času dost. Člověk by měl podporovat lidi, kteří svoji práci dělají s láskou k lidem i ke své práci. Takže ji teď budu navštěvovat o dost častěji. Koneckonců mám tvůrčí děti, pomohu tím nejen jí.

A co vy? Také máte ve svém okolí obchůdek, kde to máte rádi? Nebo si radši objednáte vše na internetu?

Publikoval Alex

Majitelka zápisníku a maminka Teda a Luisy.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: