Jak jsme se po dlouhé době vydali za dobrodružstvím

Poslední dobou jsme dost válčili. S novými návyky, novými institucemi v našich životech, nemocemi a nakonec i jeden s druhým. Nejvyšší čas vytáhnout eso z rukávu v podobě rodinného dobrodružství.

Nikam do světa jsme se ale nevydali. Čísla nakažených covidem překonávají rekordy a my sami neustále bojujeme s nějakými virózami. Kašel nás prakticky neopouští. Nemohli jsme riskovat, že zas nebudeme moci vyjít do přírody. Vždyť bude brzy sněžit! Plánované výlety jsme tak museli opět odložit na dobu neurčitou.

Skřítci, pomoc!

Prvňáčka okamžitě nadchla možnost, že by mu skřítci připravili bojovku a on se vydal hledat poklad. Takže s mou menší pomocí napsal skřítkům dopis, že chce bojovku. Tím si procvičil skládání slovíček a psaní. Dopis dal k oknu a dlouho se trápil, že si skřítci dopis ještě neodnesli. Bál se, že žádná zábava nebude. Když dopis nakonec zmizel, měl ohromnou radost a netrpělivě vyčkával, kdy přijde to dobrodružství.

Zábava začala v nezvyklou hodinu

První lístek od skřítků se ale neobjevil, sotva děti usnuly, ale až k ránu, kdy samo sluníčko si nebylo jisté, jestli má už vstávat. Syn se zrovna probouzel a mžoural, když jsem začala předstírat, že nevím, kde jsem nechala sluchátka, že jsem si chtěla ještě něco pustit, než budou děti vstávat. Ted během chvilky objevil na svém polštáři lístek a pochopil, že je to vzkaz od skřítků. Sám od sebe začal lístek číst. Pak probudil Luisu, aby měl jistotu, že vše pochopil správně.

Škola a zábava v jednom balení

Luisa přisvědčila, že dle obrázku jde o vzkaz od skřítků a vydali se na túru bytem. Bylo legrační vidět Teda, jak kvůli skřítkům počítá, čte a píše. Když si má k podobným úkolům sednout ke stolu, je to bolest. Jakmile něco nejde přečíst napoprvé, ztrácí trpělivost. Teď se ale mohl přetrhnout, aby se probojoval k pokladu. Děti spolupracovaly a měly radost ze společného úspěchu. To byl pro mě balzám na duši, protože to před pár dny vypadalo mezi nimi dost zle.

Dárečky o měsíc dříve

Dětem se nakonec podařilo poklad vypátrat a měly radost i z obsahu. Pár sladkostí a nové ponožky. Už jim chyběly! Je skvělé, že oblečení ještě v tomto věku považují za milý dárek. Tedík měl v pokladu i punčocháče, které si přál. Luisa dostala sama kinder vajíčko a on jí ještě pomohl hračku sestavit. Bylo mu jedno, že on žádné nedostal.

K pokladu se poctivě probojovali, Tedík si procvičil čtení, psaní i počítání a zas hezky spolupracoval se sestrou. Všechno bylo zasloužené. Navíc dostali hlavně to, co bych jim stejně musela dát a čeho by si jinak skoro nevšímali. Takhle jsou ty ponožky o to vzácnější. 🙂

Publikoval Alex

Majitelka zápisníku a maminka Teda a Luisy.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: